se narodil 23. března 1947 ve Vysokém Mýtě.

Je prvním potomkem cukrářského mistra Jana Pokorného z Vysokého Mýta a švadleny Miluše Marešové. Již od útlého věku vášnivě kreslil. Talent pravděpodobně zdědil po otcově sestře Anně, která vyšívala a zhotovovala krajky do Vídně a také kreslila krojované selky.

Svůj první autoportrét namaloval ve 12ti letech, ale ten se nedochoval. Ve škole pracoval na výtvarných zadáních i za ostatní spolužáky a kreslil podobizny učitelů. Prvním jeho učitelem byl akademický malíř Jan Juška, který na základní škole učil výtvarnou výchovu.

Barevnost a pastóznost v některých obrazech zase získal od dalšího domácího malíře Václava Peřiny, u kterého obdivoval krásu a bohatost květinových zátiší, bělost vesnických stavení a červeň jejich střech. Učarovaly mu také malířovy pastelové a olejové portréty.

Ty měly na jeho tvorbu v pozdějších letech rozhodující vliv a staly se základem mistrovského zvládnutí portrétní malby.

neměla tehdy ve školních letech konkrétní hranice. Zkoušel další výtvarné techniky, akvarel, olej, koláže i asambláž. Pracoval se železem a tepanou mědí. Po skončení základní školy za podpory svého třídního učitele a akademického malíře Jana Jušky se snažil o odbornou průpravu na výtvarné škole, kam ani po úspěšném složení zkoušek nebyl přijat. Od ukončení vojenské základní služby v roce 1968 pracoval v dělnické profesi jako strojní zámečník a při práci stále maloval.

Ve výtvarné činnosti je proto autodidakt a rozvíjí ji svou pílí a talentem. Několik výstav uskutečnil pro úzký okruh svých přátel v Dětřichově nad Bystřicí, v Bruntále a V Pardubicích.

Ve svých 50 letech odchází ze zaměstnání, aby se mohl plně věnovat své největší lásce - malířství a vkročil na tenký led svobodného povolání. S chutí maluje vše, co mu nabízí kompozice ovocných zátiší. Se svou barevnou paletou se pohybuje v plenéru a výsledkem jsou rozměrná plátna lesních tůni, vnitřků lesa a kouzelné pohledy do krajiny ve všech ročních obdobích. Dnes se pokouší i o figurální malbu. A tak ve výčtu jeho technik zjistíme, že maluje téměř vše. Nesmíme zapomenout na květinová zátiší, která má nejraději, a tím se mu daří dokonale zastoupit bývalé vysokomýtské malíře. Stále více cestuje a hledá prožitky, které skýtá malířské řemeslo a využívá talentu, který mu byl dán k potěše oka každého návštěvníka jeho výstav.

Vystavoval v Brně v galerii Mathias u svého přítele malíře Josefa Minaříka, na zámku ve Slatiňanech, v soukromé galerii V Litomyšli, v Městské Galerii Vysoké Mýto, na zámku v Nových Hradech a v Kabinetu Grafiky V Rovensku. Stálou expozici má V penzionu „Hofman“ v Deštné v Orlických horách.

Malíř s pokorou vstupuje do světa barev a nabízí nám malířskou výpověď, přinášející pohledy na zákoutí kolem řeky Svratky -spojené se jménem malíře Jana Odvárky, krajiny Deštné nad Orlicí a krásné scenérie okolo říčky Bělé v Liberku u Rychnova.

Doménou malíře Jana Pokorného jsou portréty, kterých namaloval stovky. Nejvěrnějšími modely jsou děti a proto několik roků spolupracuje s francouzskou firmo „Au pays des mimis – Svět malých šibalů. Dnes Jan Pokorný pracuje ve svobodném povolání jako výtvarník.

Vstupme tedy do poezie pláten a těšme se společně se zážitky malíře. Jednou jsem ho pozorovala jak stojí před plátnem a dívá se.

Řekl: “Mám před ním respekt“.